Zajímavost: Inflace je v Českých zemích soustavně měřena od roku 1920, kdy Josef Ryba, pradědeček autora tohoto článku, zkonstruoval první indexy maloobchodních a velkoobchodních cen. Je za to označován za „zakladatele české cenové statistiky”.
Inflace, neboli zdražování složek spotřebitelského koše, straší české domácnosti. Často totiž vede ke snížení jejich koupěschopnosti. Aktuální prognóza ČNB predikuje inflaci rostoucí až k 7 %, což jsou hodnoty, které česká ekonomika pamatuje naposledy v letech 2007–2008. Může však být i hůř. Podle zásady, že „přání je otcem myšlenky”, se ČNB svými prognózami nepochybně snaží držet inflační chování na uzdě. Jaký je tedy důvod k obavám?
3 faktory, které tlačí inflaci nahoru
V současné ekonomické situaci můžeme pozorovat tři zásadní proinflační tlaky, jejichž kombinace je jen velmi těžko předvídatelná. Jsou jimi:
- Zdražování energií, které v příštím roce zasáhne rodinné i firemní rozpočty nárůstem o desítky procent. Vezmeme-li v úvahu, že bydlení (včetně energií), doprava a potraviny tvoří cca 55 % spotřebitelského koše, podle kterého se inflace měří, pak je zřejmé, že takto razantní zdražení (které má vliv i na cenu bydlení skrze cenu stavebních materiálů, cenu výroby potravin i cenu dopravy) se projeví skokovým růstem inflace.
- Nárůst veřejných výdajů v době pandemie, který bohužel v drtivé většině není spojen s investicemi do statků, jež by v budoucnu produkovaly nové bohatství. Jedná se tak většinou o prostředky „projedené” a jejich dopad do hospodářství má jednoznačně inflační efekt. Ekonomickou terminologií, „klam rozbitého okna” způsobí, že prostředky, které by jinak v rukou spotřebitelů nebo i státu mohly být využity na produkci investičních statků, jsou spotřebovány na neproduktivní činnosti (kompenzace za zavřené restaurace) a jsou projedeny. Vliv na hospodářství je krátkodobě stabilizační, ale dlouhodobě inflační.
- Nahromaděné prostředky domácností: snížená spotřeba v období lockdownů se kumuluje a není-li využita pro investice, přenese se do zvýšené poptávky v době, kdy lockdown uvolníme. I jistý „hlad po konzumu”, který jsme v sobě střádali, najednou musí ven a tím, že část domácností neměla ani v době pandemie výpadky příjmů (další část je měla kompenzovány, viz bod 2), tato zvýšená poptávka má z logiky nabídky a poptávky za následek další růst cen.
Jak „zlá“ je inflace?
Inflace však není nutně jen zlý jev, mírná míra inflace je dokonce pro ekonomiku zdravá. Bez ní by lidé odkládali spotřebu, a především by měli menší motivaci investovat. I proto národní banky dlouhodobě necílí na nulovou inflaci, ale na inflaci „zdravou” (kolem 2 %).
ČNB predikuje, že se na tuto úroveň česká ekonomika vrátí někdy v druhém kvartále roku 2023 – jejím hlavním nástrojem je zvyšování úrokových sazeb, ke kterým sáhla v listopadu 2021 zvýšením o 125 bazických bodů (přeneseno do „ceny peněz” o 1,25 %). Na toto navýšení reagovaly úrokové sazby hypoték – což je nejviditelnější efekt pozorovatelný spotřebitelem. Hypoteční sazby v nabídkách českých bank dosáhly úrovně kolem 4 %. Toto navýšení úrokových sazeb však působí na inflaci v horizontu 12 až 18 měsíců7), což je důvod, proč predikce ČNB ukazuje návrat do normálu až v roce 2023.
Dopady inflace ztlumí investice
Protože výše popsané vlivy nejsou lokálního, ale spíše globálního charakteru, není strašák inflace problémem pouze českých domácností. V USA nyní atakuje inflace maxima, která tamní ekonomika pamatuje naposledy před 40ti lety.
Nezbývá tedy, než s ní počítat a zařídit se. Jak? Například investicí do takových investičních nástrojů, které před inflací umí ochránit. Poraďte se s odborníky, kteří vám dokáží nabídnout vhodné portfolio investičních produktů. Nebojte se investovat do bydlení, ano – úrokové sazby hypoték jsou nyní vysoké, ale nebude to trvat věčně a vy budete mít možnost v horizontu 2–3 let svoji hypotéku refinancovat, jakmile se situace vrátí zpět do normálu. To, co zaplatíte na úrocích za vlastní bydlení, bude stále méně, než kolik zaplatíte za nájem, a cena vaší nemovitosti si hodnotu minimálně udrží, ne-li zvýší.
